Nenaříkej nad temnotou ve světě, hleď raději rozsvítit světlo.

Povídky

Jedno malé soutěžní drabble

20. února 2011 v 19:40 | Altaïr
Ještě před tradičním večerním uveřejněním svých čmáranic si dovolím trochu prózy, konkrétně přidávám drabble pro literární soutěž jisté křehké metalistky The, aneb jak skloubit slova mrkev, nebesa, ponožka, pohřeb a křídla do sto slov tak, aby to dávalo smysl. :) Tentokrát jsem si opravdu upřímně sliboval, že nenapíšu úplnou blbost. A zas nic...

PS: Nechal jsem se inspirovat jedním drabble od pana Pratchetta a mých sto slov zahrnuje i název díla (na rozdíl od pana P jsem nepoužil ještě poznámku autora :)). Doufám, že je to tak v pořádku. ;) 

SLEPIČÍ POLÉVKA PRO TĚLO

Stojím na střeše. Nebesa jsou tak blízko... Myslím, že bych snad ani nepotřeboval křídla, kdybych chtěl rukou pohladit bělostné tváře mraků...
Aspoň ta ruka by se dostala do nebe, zatímco pro zbytek těla se po nenápadném pohřbu asi chystá cesta do úplně jiné destinace...
Šel jsem jenom koupit pitomou zeleninu do polívky.
"Dobrý den, paní Tomášková, prosil bych celer, tak dvě petržele a nějakou pořádnou mrkev."
"Já bych už taky potřebovala konečně nějakou pořádnou mrkev!"
"Obávám se, že nejsem zahradník."
"I ty kujóne...!"
Stojím na střeše, slyším křik žárlivého manžela a na sobě mám jenom ponožky.

Jméno noci

15. ledna 2011 v 20:28 | Altaïr
JMÉNO NOCI

   Každou severskou nocí pulsuje trocha prastaré magie, ale ne všichni jsou schopni tato kouzla, jejichž zaklínadla znají pouze hvězdy, vnímat. Dříve tomu tak nebylo, dříve snad každý rybář, když se uložil ke spánku ve své dřevěné chatrči a sfoukl plamen lampy prodlužující den, mohl cítit, jak k němu tma promlouvá hlasem dávných čar a legend. Ale dnes, dnes ten hlas slyšela jen málokterá lidská bytost, které zdejší krajina vdechla život. Všechny postupně ohluchly, ať už záměrně, nebo nevědomky.
 
 

Reklama