Nenaříkej nad temnotou ve světě, hleď raději rozsvítit světlo.

Úvaha na téma Víra

3. ledna 2011 v 23:15 | Altaïr
   Zig Ziglar kdysi prohlásil: Jsou v životě chvíle, kdy je nesmírně důležité věřit v něco většího, než jste vy sami.
   Neexistuje způsob, jak spočítat, kolik lidí by této ikoně prodejního byznysu dalo za pravdu. Na světě existují desítky, možná i stovky různých vír, ať už je jejich středem Bůh, Alláh, Matka Příroda, vesmír, nebo třeba sedminohé veleještěrky, které podle názoru nemalé skupiny lidí ovládají naši planetu (a pokud se podíváme, jak to tu někdy vypadá, jisté ještěrkovitosti si nelze nevšimnout). Přesto si myslím, že jedna základní víra nám lidem už několik tisíců let chybí, a právě to je důvodem, proč se v našem světě děje to, co se děje.


   Tak, když jsem právě upřel zásluhy na našem malém lidském pekle tolika obřím ještěrkám, možná bychom se mohli podívat na to, jaká víra nám to vlastně chybí v repertoáru. Ale nejdříve je třeba položit si jinou otázku: Proč vlastně potřebujeme víru?
   Víra je něco specificky lidského. Zkuste se zeptat zoologů, zda byl někdy pozorován případ, aby se například lachtan modlil za chutnou rybu k obědu. Krom toho, že si o vás biologové budou ještě dlouho v hospodě povídat vtipy, zřejmě se dozvíte, že ne. Víra přichází teprve s rozumem, přesněji řečeno s jeho neukojitelnou touhou postihnout veškerá vesmírná dění, popsat je, porozumět jim, předvídat je.
   Naši předkové nedokázali porozumět té úžasné myriádě úkazů, které má vesmír na své malířské paletě, a proto si vytvořili představu čehosi vyššího, co vládne našim životům. Bylo to praktické a hlavně jednoduché. "Bůh se na mě z nějakého důvodu rozzlobil a spláchl mé políčko s kukuřicí. Pokud si ho udobřím, příště spláchne u souseda." To je přece jen jednoduší než "Konstelace srážek bez jakéhokoli mého přispění způsobila, že se zvedla hladina řeky a spláchla mé políčko s kukuřicí. Jestli příští rok zase blbě zafouká, budu tu pitomou kukuřici sušit znovu." Lidský mozek má tendenci zjednodušovat a k jakési "personě", která má záplavy "na povel" se můžeme snadněji obrátit, prosit ji, udobřovat, získat si její přízeň. Přiznejme si to otevřeně, mrakům jste putna. (Pokud náhodou představujete výjimku, napište mi své telefonní číslo, prosím - kdo má pořád v létě chodit s konví po zahradě?)
   Velmi brzo se našlo několik podnikavců, kteří se prohlásili za živoucí most mezi ubohými smrtelníky a zmíněnou vyšší mocí. A co se stalo? Takoví lidé si najednou žili v blahobytu, byli uctíváni téměř jako božské entity z jejich Seznamu přátel, a i když bylo lidu bídně, tito podnikavci se vždy měli dobře. Právě tato éra dala lidstvu přístup zvaný "selektivní atribuce příčin", který je dodnes živelně využíván zvláště v politických kruzích. Jak taková atribuce vypadá? "Náš stát je po krk v dluzích, ale my za to nemůžeme, to předchozí vláda a hlavně vy, kdož jste ji volili!" - "Náš stát dostal pochvalu za největší počet cuket na osobu, to jsme ale skvělá vláda, co?" Neslyšeli jste to už někdy?
   Skupinka podnikavců se postupně rozrostla v nový světový řád. Víra běžných lidí v to, že nemají žádnou moc nad svým životem a všechno řídí jakýsi bůh, se této skupince velice hodila, a proto tuto víru potřebovali za všech okolností udržet. Myšlenky, které snižovaly "ranking" boha a tím pádem snižovaly i lidskou potřebu v něj věřit, byly pronásledovány. Nakonec se bůh dokonce uvolil k tomu, aby vyhlásil válku těm a těm, protože... Ale to už zabíháme do stinných stránek "víry", víry coby nástroje prosazování něčích zájmů. Jak to vypadá s vírou dnes?
   Lidé stále věří, že existuje něco vyššího, co ovlivňuje jejich životy, nad kterými nemají skoro žádnou kontrolu. "Stalo se to, co se stát muselo...", "Každý to má někde napsané...", "Osudu neunikneš..." Znáte takové výroky? Skupina podnikavců vzdala svůj boj s vědou a uvědoměním společnosti, ale stále nás učí obracet se pohledem vzhůru a modlit se. Ke starým božstvům přibyla i nová, kromě již zmíněných ještěrek navíc také velmi nenápadný a přitom zřejmě nejmocnější bůh, alespoň co se týče civilizovaného světa: Společnost. Stejně jako dříve bohové, společnost má dnes právo říkat, jaká je naše hodnota, soudit naše skutky a trestat nás. Plahočíme se za uznáním společnosti, čekáme od ní rozhřešení a doufáme v její božskou laskavost. Nebo snad ne? Nemáš úspěch, nejsi nic! A pro jistotu ti ještě řekneme, jak má úspěch vypadat, aby sis pod tím náhodou nepředstavil něco svého.
   Když si zpětně projdete, co jsem napsal, napadá Vás, jaká víra nám to chybí? Sledujete tu osudnou nit? Nebo ji zatím ještě nejste schopni rozeznat mezi nánosem bahna? Dobrá, ještě jedna otázka:
   K čemu potřebujete víru v něco vyššího?
   Upřímně, přestaňte na chvíli číst, ať už věříte nebo ne, a zamyslete se nad tím. K čemu dnes potřebujeme víru v něco vyššího?
   Těch důvodů je mnoho. Skoro bych si troufl tvrdit, že šest miliard a kousek. Věříme, že nás nějaká vyšší moc nakonec odmění, když jsou na nás páchány křivdy, a potrestá viníky. Že nám pomůže v nemoci, ve strastiplné situaci... A každý si toho svého boha tak trochu využíváme k našim potřebám - i Al Capone byl silně věřícím člověkem.
   Teď to skoro zní, že mám něco proti víře ve vyšší moc, že ano? Vůbec ne. Naopak, věřme ve vyšší moc! Ale hlavně, přátelé, hlavně, VĚŘME V SEBE!
   Věřme v sebe jako v obraz toho, čemu říkáme (každý zvlášť) Bůh. To je ta magická víra, kterou jsme tak dávno ztratili a dodnes ji nemůžeme najít. Nevěříme sami sobě a doufáme, že Bůh, společnost, kdokoli venku nám potvrdí naši hodnotu. Vyhnali jsme boha ze svého nitra kamsi na obláček, odkud na nás hledí a pláče.
   Proč vlastně celou tuhle úvahu píšu? Protože mě fascinuje, kolik lidí věří ve "všemocného boha", a přitom pochybují sami o sobě. Zástupy a zástupy lidí s nízkým sebevědomím, depresemi, frustracemi... Ti všichni jsou schopni věřit v něco velkého a neomylného a ZÁROVEŇ jsou schopni věřit tomu, že oni sami se bohu jaksi nepovedli...
   Pokud je "bůh" skutečně všemocný (a já věřím, že ano), proč by tvořil svět a rozděloval ho na loosery a vítěze? Na "dokonalé modely" a obsah krabice "co se mi dnes nepovedlo"? Je to skutečně Bůh, kdo nám říká, že nejsme nic? Ne.
   JSME TO MY SAMI.
   Máte nízké sebevědomí? Trpíte depresemi? Nebo prostě nejste šťastní? Pak jste na základě něčeho ve svém životě došli k názoru, že Vaše osobní hodnota je nižší než někoho jiného. Jak jste k tomu došli? Buď jste se s někým sami porovnávali, nebo to udělal někdo za Vás.
   A to je ta nejhorší chyba. My lidé máme dnes ve zvyku neustále si lepit na čela nějaká čísla, která určují naši hodnotu. Známky ve škole, výplatní pásky, velikost auta, to všechno jsou čísla, která si lepíme na čela a neseme je s sebou světem. Lepíme si je tam sami? Ne, dělá to někdo jiný. Někdo jiný, kdo má v hlavě úplně to samé bláto jako my.
   Věříte v peklo? Já ano. Ale ne na nějaké posmrtné. Věřím v každodenní peklo každého z nás, kdo uvěří tomu, že ta čísla na čelech jsou skutečně jejich hodnotou coby člověka. TO JE NESMYSL.
   Všichni lidé mají svou hodnotu. Úplně každý. Jenže pak někdo přijde a řekne: "Ty máš špatné známky, ty jsi trouba", "Já mám velké auto a ty ne, cha cha, nicko!", "Ty jsi ale ošklivá, ty jestli někdy budeš mít kluka, to bude zázrak." A my si poslušně nalepíme na čelo číslo a nevíme, že to číslo je zároveň pořadové číslo na osobní kotel vařící smůly. A namáčíme se do ní úplně sami.
   A přitom nám historie neustále ukazuje, jak moc je tenhle přístup špatný. Lidé, kteří neměli známky ani peníze, dokázali obrátit svět vzhůru nohama. Jak to dokázali? Přečtěte si, kolik životopisů úspěšných lidí chcete. Zjistíte, že nikdo nedokázal uspět, pokud NEDĚLAL TO, CO OPRAVDU DĚLAT CHTĚL. Ale jakmile to dělat začal, najednou přišly ke slovu "zázraky".
   Je něco, co byste chtěli dělat? Opravdu moc? Co by vycházelo skutečně z Vás? Teď nemyslím plavbu na jachtě, protože Vám někdo řekl, že je to super. Ale co byste Vy jako člověk absolutně toužili dělat jako náplň Vašeho života? Pak bychom pravděpodobně i o Vás mohli číst velké životopisy. Proč je nečteme? Kdo Vám brání dělat to, co byste opravdu chtěli?
   Obvykle společnost. Ať už tím, že Vám nalepila na čelo číslo, nebo tím, že Vás různě brzdí a omezuje svým zkostnatělým názorovým systémem. Náš vlastní bůh se obrátil proti nám.
Každý z nás je jedinečný. Každý máme v sobě úžasnou energii a sílu, která se skrývá v tom, co opravdu chceme dělat. Ale potřebujeme sebevědomí k tomu, abychom tu sílu dokázali využít. VÍRU V SEBE SAMA.
   Máte ji? Proč byste ji neměli? Zapomeňte na všechno, co Vám kdy kdo o Vás řekl. Strhněte si ta čísla z čela. Nalepili Vám je tam lidé, kteří se sami nechají svými čísly ubíjet. Hodnotu Vás jako člověka nemá právo posuzovat absolutně nikdo. Měřítka, kterými se o to společnost snaží, jsou falešná. Vaše hodnota coby člověka spočívá pouze a jen v tom, co uděláte se svým životem, s časem, který máte k dispozici v této tělesné podobě. To Vám nikdo neurčí, žádní druzí lidé, žádná společnost. Jen Vy sami.
   Co je po smrti? O tom ať se hádají filosofové. Neodkládejte svůj život do doby, než budete mrtví.
   Nízké sebevědomí je přelud. Vytvořili ho ve Vás lidé, kteří se sami nevyznali ve svých číslech, tak proč by měli někoho vyzdvihovat? Nejste odpad, dokud se sami nezavřete do popelnice života. Když věříte sami v sebe, nepotřebujete, aby Vám vaši hodnotu potvrzovali jiní. Dokážete všechno, co vychází z Vás. Zkuste to.
   I na toho nejúspěšnějšího a nejvýznamnějšího člověka kouká spousta lidí skrz prsty. Pokud svou hodnotu založíte na názorech jiných lidí, nikdy si nebudete moci vážit sami sebe, dokud Vám na to někdo nekývne, a to je ta nejhorší past. A mimochodem, také příležitost pro podnikavce...
   Přemýšlejte nad tím. Pokud máte nízké sebevědomí, trápíte se a CHCETE S TÍM NĚCO UDĚLAT, zkuste mi napsat. Vždycky je něco, co se s tím udělat dá.
   Stačí jenom chtít.
   Svrhněte falešné bohy a usedněte na jejich místo.
   Přeji Vám hodně štěstí.

"Nevěřím v osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Věřím však v osud, který ho ovládne, když neudělá nic."
Neznámý autor
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tanea tanea | 5. ledna 2011 v 10:21 | Reagovat

Tak tentokrát bude můj komentář opravdu první :)
je to krášné a ušlechtilé poselství, které v sobě nese hodně pravdy, kterou je potřeba šířit mezi lidmi. Jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama